Cyklistický výlet kolem Moravice 13. 5. 2017

DSCN5780
Ráno jsem naložil kolo do vlaku, v Suchdole přibral Honzu a Aťase a už jsme fičeli budišovskou lokálkou do Svatoňovic. Tam jsme si navlíkli co šlo a rychlým sešupem se svezli z kopce dolů ke Kružberku. Následoval průjezd kolem Moravice a mírný stoupák na úrovni Jánských lázní, díky kterému jsme je naprosto spolehlivě minuli, ačkoliv je Honza nikdy neviděl (snad příště). U vesnice, jejíž jméno si nepamatuju, jsme obdivně shlédli do dolu, jehož jméno si taky nepamatuju, pojedli a popili jsme a fikanou zkratkou přes pole a louky dojeli do Radkova. Na jeho konci jsme zahnuli doleva ke zřícenině Vikštejna, kterou si kluci obhlídli a já pro změnu zase posvačil. Zezdola se začaly ozývat divné zvuky sportovních aut a jak se ukázalo, šlo opravdu o závody do vrchu, poněkud zvláštně zorganizované vzhledem k tomu, že jsme se málem stali jejich součástí, aniž bychom narazili na jakéhokoliv pořadatele. Aťas naštěstí aktivně jednoho vyhledal, dozvěděl se že za 10 minut můžeme bezpečně projet, když ale kýžená chvíle opravdu nastala, moc bezpečně jsme se necítili, jelikož se závoďáci pro změnu kolem nás přemisťovali dolů, někteří na můj vkus až moc svižně. Odbočili jsme do Anina údolí, využili další cyklistickou zkratku a po úzkém dřevěném mostě se přehoupli na druhou stranu s průjezdem skrz oboru. Po ní následovala táhlá lesní asfaltka, na jejímž konci jsme se dostali zpátky na levý břeh, kde jsme si v hospodě dali pivo a polívku - kuchyně se na dvě hodiny zavřela, jelikož už nedávali nápor hostů a rodinné oslavy. Po zaslouženém odpočinku jsme dojeli do Hradce nad Moravicí, prošli hradním areálem zdarma díky tomu, že výběrčí měli zrovna pauzu (mimochodem jde o kandidáta na nejpitomější poplatek v ČR), pokochali se výhledem na Bezručově vyhlídce a poté opustili zámecký park směrem na Fulnek. Na obloze směrem k Jeseníkům se vytvořila hrozivě vypadající opona srážkových mraků, proto jsme docela kmitali, nakonec se ale ukázalo že zbytečně. Profičeli jsme Fulnekem, Hladkami a Suchdolem, kde se naše cesty rozešly do tří stran. Kvalitní vyjížďka se vším všudy.
DSCN5782

Výlet na hrad Lukov 15. 4. 2017

a
Ráno jsem na vlakáči nabral Ladu s Maruškou, sedli jsme do vlaku a já telemobilně zkontroloval připravenost suchdolské skupiny. Adam se rozhodl že nejede a pokoušel se to vysvětlit nějakými pohádkami o tom, jak v noci někoho potkal v lese a že včera ujel 30 km na kole s rodiči (běžně jezdí přes 100 km za den), takže jsem se mu vysmál a zároveň zdůraznil, že účast je vždy dobrovolná. Když ale slyšel, že jede i Lada, začal kvílet, že vždycky když nejede, tak jede nějaká pěkná holka, no dobře mu tak :) V Suchdole jsme tedy nabrali Honzu a Peťu (Zidiho alias Adolfa) a dalším vlakem se přemístili do Hranic, kde nás čekal přestup na bus. Ten nás provezl sedlem mezi Kelčským Javorníkem a Hostýnem a po hodině jsme byli vyvrženi v podhradí Lukova, kousek od Zlína a Lešné.
b
Prošli jsme obcí, nastoupali kousek do kopce, pod rozcestníkem ochutnali výbornou třešňovici od Marušky a došli ke skalním útvarům nedaleko hradu. Pořídili jsme nějaké fotky, posvačili a přemístili se až k hradu. Prolezli jsme všechno co šlo, pak jsme si zašli do hradního bufetu a po závěrečné obhlídce strážní věže jsme kolem dalších skal sestoupili z kopce dolů na cestu směr Hostýn. Následovalo dlouhé ale zábavné putování naprosto přírodní krajinou, bez lidí i chat, až na pár solitérních výjimek.
c
Po několika hodinách jsme došli až pod zříceninu hradu Obřany, který jsme omrkli a posvačili na zbytcích jeho hradeb. Následoval sestup do Chvalčova, který jsme zdlouhavě prošli a k Zidiho "radosti" nás čekal poslední, zato zatraceně ostrý stoupák ke skvělému lomu, kde jsme rozdělali oheň.
DSCN5676
Nebylo moc času, takže jsme rychle udělali čaj z bylinek co nasbírala Maruška, neméně rychle jej vypili a fičeli na vlak. Nikoliv poprvé, když se mnou jde někdo na výlet (protože je furt "dost času"), jsme v závěru museli fakt běžet, a to jen proto, abychom zjistili, že má vlak zpoždění. No ale radši tak než spát někde v lese. Zpáteční cesta byla trochu složitější anabází, jelikož jsme museli jet přes Nezamyslice na jih a teprve pak zas na sever, domů, přes Suchdol. Výlet se vydařil, ostatně jako vždy.

Celá fotogalerie zde.

Podbeskydský okruh 25. 3. 2017


DSC 0055
Ráno jsme se u čajovny sjeli celkem ve čtyřech lidech - já, paní Maruška, Danek a Martin. My s Martinem jsme si šli pokoutně dokoupit nějaké mlsy na snídani do nedaleké pekárny a poté jsme se všichni spustili z kopce dolů k hasičárně, kde se k nám přidal Adam a Honza. Překonali jsme Žilinský most i první mírné stoupání kolem hřbitova a zahrádek na cyklostezku do Libhoště. U cesty na Rybí jsem se celé partě vyznal ze svého "kochacího" stylu jízdy a stanovil, že na koho to bude moc nebo málo, může vytvořit "vrcholovou" anebo naopak "ploužící" se skupinu - no prostě se jelo sobecky podle mě, nikomu to ale nevadilo anebo to nedal najevo, kromě Martina, který ale remcá vždycky, takže ho nikdo nebere vážně. Ostrý kopec před Libhoštěm jsme si poctivě vyšapali vedle kola (vyjma mladých perspektivních cyklistů, které to záhy přešlo po srážce s realitou), zato samotný trojkopcový Libhošť jsme svorně prosvištěli jako nějaký závodní peloton. Svítilo slunce, ruce nás však zábly a čepice na hlavě jsem taky nelitoval, v průběhu dopoledne se to ale brzy zvrhlo v opravdu pěkné počasí. Ze Sedlnic jsme to švihli po nějakých polňačkách kolem rybníků a pak krátce posvačili nad silnicí 1. třídy vedoucí kolem Příbora někam na Kopr nebo kam. Výhled byl torchu v mlze ale dalo se. V Příboře jsme se krátce zastavili u knihotočové budky, odkud jsm si odvezl komiks s kocourem Vavřincem a Havlův esej, tak slavný, že si nemůžu vzpomenout jak se jmenuje a nechce se mi přemýšlet ani hledat. Po parádní cyklo Příbor-Tichá jsme frčeli mezi zahradami, baráčky a chatami, přičemž jsme minuli i dvě pohledné výběrčí lístků na rallye, co se jela kolem Větřkovic. V Tiché jsme sesedli z kol, opět posvačili, pokochali se travertinovými kaskádami a pohledem na protější zahradu Pavla Knebla, a poté opět šlapali do kopce, tentokrát směrem na Fren. Viditelnost se trochu zlepšila, takže se před námi otevřelo beskydské panorama ve vší své zamlžené kráse. Ve městě si část skupiny dokoupila zásoby, Adam potkal nějakou spřátelenou turistku a já se zase pro změnu něčím cpal. Vymotali jsme se z centra s dočasnou ztrátou navigujícího Adama, po šťastném znovushledání jsme ale opět neomylně zabloudili, naštěstí do velmi výhodné zkratky naší trasy. Navíc nás to vyvrhlo přímo před mile vypadající hospodou, takže jsem si nechal demokraticky odsouhlasit další pauzu, jistě k nemalé "radosti" našeho závodníka Martina.
DSC 0059
Cosi jsme pojedli a popili, psychicky méně odolná část výpravy se otupila jednou dvanáctkou (abych necítil únavu a bolest, prostě doping) a začali jsme šlapat do největšího stoupání celého dne. Jako správné ale rozumné zdechliny jsme přitom opět pochodovali vedle kola, jen Martin měl dost energie a nezničených kolenních kloubů na to, aby neslezl ze šlapátek. Ve chvíli, kdy jsem se s ostatními podělil o svůj oblbovací poznatek, že "každý kopec musí jednou skončit" jsme se ocitli v sedle pod Velkým Javorníkem, a až na pár terénních vln jsme po vrstevnici čile frčeli do Mořkova. Tam jsme chvilkově posvačili (teď si navíc vybavuji ještě jednu svačící pauzu s výhledem, kdy jsme jedli prvorepublikové tyčinky - zdroj obveselení že jsme buď jedli tak staré jídlo nebo že jsme jeli tak pomalu, že jsme se přesunuli v čase o 80 let zpět) a pak po cyklostezce Hostašovice-Příbor dojeli do Nového Jičína, cca v 16:00. Po společné fotce jsme se rozloučili a jeli každý trochu jiným směrem. Honza s Adamem pak pokračovali ještě dál, do svých domovů (Suchdol, Hladky). Velmi vydařený cyklovýlet s neméně vydařenými lidmi.
DSC 0060

Čajovýlet na Hostýn 3. 12. 2016

15327795 769362896544540 1944498673 n
Na výlet jsme vyrazili ve dvou - já a Honza. Busem jsme se přepravili k vlaku v Mořkově, krátíce si cestu hraním tahové strategie proti sobě na tabletu, případně čtením Vetřelce a Dobrodružné archeologie. Díky tomu ani nevím jak, byli jsme najedou v Bystřici pod Hostýnem a šlapali do kopce. Objevili jsme novou zkratku na Hostýn, chvíli spočli v lese na mýtině s lehce mlhavým výhledem do kraje, dobrali vodu u pramenů a po vystoupání čertvíkolika schodů se ocitili u chrámu. Vevnitř zrovna probíhala další z nezáživných katolických ceremonií, takže jsme jenom v tichosti omrkli interiér, pokochali se ostrým sluncem pronikajícím zvenku a šli se najíst do místní hospody, kde nás přivítala arabská hudba, zřejmě na znamení ekumenismu. Klasicky jsem neodolal valašské kyselici a kromě ní nám ještě na stole přistála svíčková a halušky, takže jsme se božsky nadlábli a vyrazili opět ven. Po stručné obhlídce areálu s rozhlednou, křížovými cestami a umělou jeskyní jsme zabočili na turistickou značku sestupující do Chvalčova, a nedlouho nato jsme se promotali lesem až k potoku v údolí. Prošli jsme vesnicí a zrhuba v jejím středu jsme si to nasměrovali opět do kopce, tentokrát míříce k lomu, kde bývá parádní místo na oheň. Nic jsme ale tentokrát nezapalovali, jen jsme chvíli vegetili a svačili a koukali na výhledy. Blížil se čas odjezdu vlaku, takže jsme začali po svahu klesat do Loukova skrze les, kolem vojenského areálu a pily. Cesta vlakem opět uběhla třeskutě rychle, ve Valmezu jsem si ještě stihl koupit nějaké knížky ve slevě o komunistických a nacistických vrahounech, prostě vydařený decentní výlet.
15403219 769362676544562 92961160 n

Autor fotografií: Jan Měsíček.

Celá fotogalerie zde.

Čajovýlet na Velký Kosíř 12. 11. 2016

DSCN5562
Na výlet jsme vyrazili já, Moni a paní Marie, která občas chodí na výlety i s KČT. Po několika přestupech jsme se ocitli ve Slatinicích, kde jsme se porozhlídli po místních domcích, areálu lázní a vyvýšeném kostele. Vystoupali jsme na nedaleký kopec Malý Kosíř, zvlněný výstupky skalnatého podloží a porostlý ovocnými stromy. Omrkli jsme taky nedaleký zatopený lom, kde se před námi nejspíš rochnila prasata v leknínech, bo bahno na břehu bylo úplně rozdupané. Pokračovali jsme dál přes pole a les až na Velký Kosíř, přičemž jsme cestou minuli čerta ve skále, který se tam usídlil kvůli letnímu turistickému vláčku, který tudy projíždí na vrchol. Nahoře jsme narazili na nějaké trampy, kteží si v krbu odpočívadla rozdělali oheň, bandu cyklistů a nějakou ženskou výpravu se psy. Posvačili jsme, trochu vymrzli, protože bylo kolem nuly a slušně foukalo, a po zmateném kufrování jsme konečně našli žlutou trasu směrem do Čech pod Kosířem.
DSCN5568
Sestupovali jsme lesem plným listí, hrajícího všemi barvami, až jsme zanedlouho narazili na branku zámeckého parku. Celý jsme jej tedy obešli, obhlídli zvenčí zámek a zevnitř umělou jeskyni, kde se Maruška trochu lekla dřevěného draka, od zamčené rozhledny znovu shlédli na zámek a kolem altánu se vrátili zpátky na žlutou stezku. Po ní jsme pak pokračovali dál, dokud jsme asi po hodině nenarazili na obrovský lom, který ani nebyl zakreslený na mapě - možná proto jsem tam překvapil lišku, která hnedka zdrhla vysoko do svahu a pryč do lesa. Pokračovali jsme dál a minuli další, tentokrát už značený Růžičkův lom, kde si banda rodičů a dětí dělala oheň. Nakonec jsme úvozem došli do Čelechovic na Hané, kde jsme půl hodiny mrzli a čekali na vlak, o to víc jsme si pak vážili všech vyhřátých vagonů, kterými jsme se o půl šesté dokodrcali domů. Vydařený výlet, vzhledem k náročnému počasí však notně vyčerpávající.
DSCN5573

Celá fotogalerie zde.

MKSNJ Městské kulturní středisko
Nový Jičín 2013
Všechna práva vyhrazena
5D Studio Company s.r.o.